Pravděpodobně jste již o tomto tématu z nějakého zdroje slyšeli. Některé firmy se rozhodly, že zruší pevný počet dnů dovolené a umožní zaměstnancům, aby si toto číslo zvolili samostatně. U nás je tato myšlenka stále poměrně nová. První firmy v ČR začaly zavádět tento výjimečný benefit v roce 2017. Mezi ně patří například firmy Artin, Direct nebo Eyelevel.
Samotná myšlenka je ale mnohem starší. K nám přišla z USA, kde tento benefit zavádí stále více a více firem, především těch co sídlí v Silicon Valley, ale i právnické nebo recruiterské firmy. Mezi prvními přišly s tímto konceptem společnosti Netflix a LinkedIn. Ale ani oni nejsou těmi, kdo neomezenou dovolenou zavedli jako první. Podle Forbes1 byla první firmou s neomezenou dovolenou brazilská Semco a to již v roce 1981.
Jak vlastně funguje neomezená dovolená pro zaměstnance?
Podle různých zdrojů se přístup firem lehce odlišuje, základ však zůstává stejný. Dovolenou si můžete, po předchozí dohodě se svým přímým nadřízeným vzít kdykoli a na jak dlouho chcete, pokud to nenaruší chod týmu nebo neohrozí probíhající projekt. Dovolená zároveň nikdy nenahrazuje sickdays (které se nemusí předem schvalovat) ani dlouhodobou nemocenskou. Naopak co se ve firmách často mění, je spodní hranice. Někde firmy trvají na minimální době dovolené, někde volbu jednoduše nechávají na zaměstnanci. A stejné je to s tím, kdo má vlastně na tento benefit nárok.
Na první pohled se zdá tento benefit extrémně výhodný pro zaměstnance a již méně pro zaměstnavatele. Někteří kritici však upozorňují, že to může být i zcela naopak.
Hlavními důvody pro zavedení neomezené dovolené je rozmazanost pracovní doby ve firmě. Mnoho zaměstnanců si nenárokuje přesčasy, které vznikají prací doma při čtení emailů nebo o běžných dovolených. Hlavní nosnou myšlenkou je tedy fakt, že pokud nehlídáme striktně pracovní dobu, neměli bychom hlídat ani osobní volno.
Ti zaměstnavatelé, kteří neomezenou dovolenou zavedli, se většinou shodují, že se zásadně zvýšila loajalita a odpovědnost zaměstnanců, dále se zvýšila kreativita týmů a samozřejmě se snížila fluktuace. Zároveň důležitou položkou, kterou všichni hodnotili pozitivně, bylo, že produktivita se nijak nesnížila. Dalším argumentem je pak zvýšená efektivita náborových aktivit.
Kritici tohoto benefitu tvrdí, že se sice produktivita nesnížila, ale často ani nezměnila. Stejně tak počet dnů dovolené se sice v některých případech zvýšil (zvláště v počátcích projektu), po určité době se však ustálil na původních hodnotách, nebo se dokonce snížil.
A to je podle odpůrců neomezené dovolené zcela zásadní. Jednak upozorňují, že projekt a chod týmu dovolená zaměstnance narušuje vždy a mnoho z nich může proto prožívat negativní pocity z výběru dovolené navíc.
Dalším zmiňovaným negativem může být náhled manažerů na výkon práce. Důležitou součástí zavedení neomezené dovolené je totiž hodnocení na základě splnění cílů a úkolů (úkolová mzda). Hlavní premisou tohoto benefitu je, že pokud máte splněny všechny úkoly v daném termínu, nic vám nebrání strávit zbytek dne, týdne nebo i měsíce, na dovolené. Pomineme-li fakt, že málokterý zaměstnanec se setkává se stavem, kdy jsou všechny úkoly splněny, může docházet k paradoxu, kdy zaměstnanec, který je výkonnější (plní své úkoly v předstihu) a bere si tak více volna, může být hodnocen manažerem nebo kolegy méně pozitivně než ten, který své úkoly plní včas, ale volno si nebere. Nemluvě o narůstajícím počtu úkolů, které by takový zaměstnanec pravděpodobně dostával.
Důležité je také zmínit, že neomezená dovolená zdaleka není vhodným typem benefitu do každé firmy a pro každého zaměstnance. Zvláště ve výrobě, ale například i službách, by takovýchto podmínek bylo dosahováno jen obtížně.